Rychlý přehled
- Věk při adopci: Cca 4 měsíce (štěně)
- Doba v útulku: Cca 2 měsíce
- Původ: Útulek Na konci světa (zachráněna z osady na Slovensku)
- Povaha: Ustrašená, nejistá, opatrná, ale velice oddaná a hravá
- Vhodný k dětem: Ano, po vytvoření důvěry
- Pro začátečníky: Ano, ale pouze pro ty, kteří mají velkou dávku trpělivosti a pochopení pro boj se strachem
Jak se z ustrašeného uzlíčku Vajunky stal parťák na celý život
Představa o adopci psa z útulku bývá často jako z pohádky. Vidíme otevřené dveře kotce, psa, který člověku okamžitě skočí kolem krku, a bezprostřední radost z nového domova. Realita ale bývá mnohem hlubší, složitější a vyžaduje obrovský kus trpělivosti a práce.
První krok: Když touha pomoci narazí na přísná pravidla
Na počátku stála jednoduchá myšlenka: poskytnout domov psovi, který v životě neměl štěstí.
„Byl to druhý pes k mému staršímu pejskovi. Nepotřebuji výstavy ani nic podobného, jen fajn společníka. Proč tedy rovnou nepomoci a nezajistit lásku a domov někomu, kdo nemá takovou šanci?“ vysvětluje Aneta své prvotní rozhodnutí.
Najít mladší fenku, která by se povahově přizpůsobila starší Amy, se však ukázalo jako velký oříšek. V místních útulcích byl o mladé psy enormní zájem, a navíc se Aneta potkala s nečekanými předsudky vůči svému věku.
„Setkala jsem se s reakcí typu ‚jste moc mladá, Vám psa nedáme‘. Bylo mi dvacet, pracovala jsem a žila v pronájmu na vlastní pěst. Ačkoliv tento postoj útulků vlastně chápu a jsem ráda, že psa nedají každému, tehdy mě to nasměrovalo dál.“
Hledání na sociálních sítích ji nakonec dovedlo ke slovenskému útulku s příznačným názvem Na konci světa, který velmi aktivně zachraňuje psy z osad. Přestože Aneta původně hledala odrostlejšího, dvouletého psa, po rozhovoru s pracovnicí útulku se vše změnilo.
„Vlastně jsem se dozvěděla, že o mnou vyhlédnutého pejska už je zájem, ale že tam mají ideální štěňátko přímo pro mě a mého staršího psa, klidné, vyrovnané, přemýšlivé... No, zkrátka mi ho prodali,“ usmívá se. „Vajunka se mi tehdy na fotce vlastně ani moc nelíbila a její jméno už vůbec ne. Ale když jsem se koukla na ten snímek, kde stál malý uzlíček nastavený k póze, s výrazem ustrašeným a smutným, řekla jsem si, že je to ona.“
Půlnoční rande na opuštěném parkovišti
Vajunka za sebou měla těžký start do života. Než se přibližně ve čtyřech měsících dostala ke své nové majitelce, strávila dva měsíce v útulku, kde ji ošetřovatelé dávali dohromady po tom, co zažila v osadě. Samotné předání na trase Slovensko – Praha připomínalo scénu z filmu.
„Vajunku přivezli v noci do Prahy na parkoviště s dvouhodinovým zpožděním. Parkoviště bylo tiché a tak nějak ‚opuštěné‘. Najednou se z hlavní silnice vynořila dodávka a já dodnes nechápu, odkud se ti lidé vzali, ale spousta z nich začala okamžitě tvořit frontu a netrpělivě dodávku vyhlíželi. Byla to ona. Sice převozníkům popadaly jmenovky u přepravek a chvíli nevěděli, který pes je který, ale já si Vajunku poznala hned.“
První noc v novém bytě provázely smíšené pocity, objevování, ale i obrovský hlad.
„Doma snědla dvě misky konzervy a já nechápala, jak se to do ní vejde. Nejdřív šla nepatrná malá hlavička, pak velký pupek a jako poslední malý ocásek. První den byla nejistá, vše zkoumala a já dala všude po zemi ke gauči a posteli polštáře, aby nespadla a neublížila si.“
Zatímco lidskou náruč a nový byt Vaja přijala, sžívání se se psí společnicí Amy byl běh na dlouhou trať.
„Amy nesla dalšího pejska opravdu špatně. Takže jsem sice pořídila psa svému psovi, ale dopadlo to jinak. Trvalo to rok, co s námi Amy skoro nemluvila, a ještě dnes si občas zavrčí.“
Boj s neviditelným strachem
Pro Vajunku se Anetin byt stal útočištěm, které však odmítala opustit. Venkovní svět pro ni představoval hrozbu.
„Vaja byla dlouho nejistá a opravdu dlouho nešla sama ven. Ačkoli za mnou chodila naprosto všude a okamžitě, jakmile jsem šla do chodby směr ven z bytu, zastavila se. Jako kdyby se bála, že zase pojede o dům dál a to nechtěla dopustit. K tomu všemu měla zpočátku hrozný průjem, takže musela mít diety, to mi z té doby utkvělo v paměti bohužel nejvíc.“
Postupnými krůčky, trpělivostí a neustálým upevňováním důvěry se však vše začalo hýbat. Vajunka začala jezdit na návštěvy, objevovat nová místa a postupně zjišťovat, že venkovní svět není nepřítel.
„Vyštěkání cizích lidí na první dobrou jí sice zůstalo a určitý strach se mi nikdy nepodařilo úplně zahnat, ale už se nebojí měnit prostředí. V autě jako by se narodila a dnes je to parťák, který by se mnou šel i na konec světa.“
Při překonávání nejistoty a upevňování důvěry skvěle pomáhají motivační odměny. Vyzkoušet můžete například naše AKINU Tréninkové pamlsky, které jsou ideální pro pozitivní motivaci bez zbytečného stresu.
Co by měl vědět každý, kdo zvažuje adopci?
Zkušenost s adopcí Vajunky přinesla Anetě mnoho cenných lekcí, o které se dnes ráda dělí s ostatními budoucími chovateli:
- Nechte si poradit od odborníků: „Pokud nemáte šanci pejska předem v realitě vidět a potkat, nechte si od útulku poradit,“ doporučuje. Ošetřovatelé své psy znají a vědí, jaká povaha se hodí k vašemu životnímu tempu.
- Bořte mýty o „problémových“ psech: Častým předsudkem je, že v útulcích končí pouze problémoví jedinci. „To samozřejmě není pravda. Každý pes je jiný. Seriózní útulky mají své stálice, ty by ale nikomu nezkušenému ani nedaly, protože je v jejich zájmu, aby se jim psi nevraceli.“
- Dva psi jsou velká zátěž: Přechod z jednoho psa na dva je obrovská změna. „Jeden nebo dva psi není jedno, je to velký rozdíl a zátěž je velmi znát. Zvlášť, pokud zkombinujete různý věk a naprosto rozdílné povahy.“
- Připravte se na smluvní podmínky: Útulky mají své specifické požadavky, které mohou laika překvapit. „Překvapila mě například povinnost kastrace v dospělosti. Když jsem se nad tím ale hlouběji zamyslela, naprosto to chápu a podporuji jako účinnou prevenci proti nekontrolovanému množení.“
Pro pejsky z útulku, kteří potřebují zabavit hlavu a přejít na jiné myšlenky, doporučujeme také nahlédnout do naší sekce Hračky pro psy, kde najdete interaktivní i odolné hračky pro mentální stimulaci.
Adopce psa z útulku není snadná cesta. Je to proces plný trpělivosti, budování důvěry a respektování. Když ale ustrašené štěně poprvé pocítí bezpečí a věnuje vám svou oddanost, pochopíte, že každá probělaná noc stála za to.
