"Ahoj kamarádi, moje jméno je Lily a jsem téměř pětiletá fenka plemene border kolie.
Nejdříve vám povím, jak to, že si moje panička Bára vybrala zrovna tohle plemeno. Moje panička totiž po “borderce” toužila strašně dlouho. Říkala mi, že když byla malá, sledovala v televizi pořady o zvířatech, zejména na kanále Animal Planet, kde prý borderky ukazovali velice často a ona se do nich hned zamilovala. Ještě před tím, než si pořídila mne, si shodou náhod koupili bordeřího kluka jejich sousedi. Tenhle pejsek se jmenuje Rafael Foxy Fox (prostě Rafíček) a prý mojí paničce potvrdil, že jsou borderky povahou fakt tak úžasné, jak se o nich všude říká a píše. Moje panička byla v sedmém nebi, bohužel to ale, jak říká, nebylo ono. I když spolu trávili spoustu času, chtěla borderku, která by byla opravdu jenom její. No, a tak po několika letech přemlouvání rodičů si borderku konečně ve svých 16-ti letech mohla pořídit.
Myslím si, že to by stačilo k informacím ohledně mé paničky, tady jsem přece důležitá já, ne?
Jsem hodně citlivé stvoření, miluji kontakt s člověkem (hlavně jemné hlazení na hlavičce, při kterém vždycky usínám), ale na druhou stranu jsem nesvá tam, kde je velký ruch a lidí až moc. Jsem nemocná, mojí diagnózou je “hračkofilie”. Dokážu si hrát se vším a aportovat opravdu všechno. Venku jsou to například několikacentrimetrové třísky, doma otravuji s gumičkami (jo a panička je pak hledá, nemá je nechávat válet na zemi). Ovšem tyto „hračky-nehračky“ mi jsou často zakazovány, nebojte. Když si mám vybrat, dávám přednost “přetahovadlům” před míčky, ale někdy je to naopak.
Umím kolem 130-ti triků. Ty těžší, jako je například odraz od těla paničky, jsem se naučila za několik minut. Naopak problém mi dělalo třeba naučit se položit hlavu na zem.
S paničkou chodíme dělat radost do Dětského domova v Semilech, Domova důchodců v Rokytnici nad Jizerou a také do různých škol. Tam ukazuji, jaké triky jsem se naučila, ráda cvičím i s dětmi, ale nejradši jsem stejně až ke konci našeho programu, protože to si pak s dětmi můžu hrát. Dříve jsme chodily na tréninky agilit, ale ty teď nestíháme, protože panička je přes týden ve škole a domů přijíždí v pátek navečer. Doma si procvičujeme triky, ale hlavně chodíme na dlouhé procházky. V zimě společně jezdíme na běžkách, v létě chodíme na túry po horách a také k vodě.
Od Akinu naprosto (ale fakt naprosto) zbožňuji masíčka, to je taková mňamka! Musím se ale dělit se starší ségrou Ájou, ta už nemá zuby, tak se jí masíčka papají lépe, než jiné pamlsky. Venku chodím většinu času na volno, ostatních psů si nevšímám, mám oči jen pro paničku (ehm, pro ten balónek co drží v ruce). Panička si je 100% jistá, že do života nemohla mít lepšího psa, povahově jí naprosto vyhovuji, i když jí občas mrzí, že jsem ve velkém ruchu “stresař”, ale to je ona taky! Chtěla by ke mně ještě jednu borderku, prý je jedna málo (což si já nemyslím), ale kvůli tomu, že je teď na vysoké škole a mě vídá jen o víkendech, chce všechen svůj volný čas věnovat jenom mně."
