Atmosféra na vánočních trzích byla plná radosti, veselí a krásných vůní. Maxík, Rozinka i Váleček byli šťastní, že jsou spolu a v bezpečí. Tři zvířecí kamarádi zdlábli darované pamlsky, rozloučili se s hodným stánkařem a rozhodli se pokračovat v cestě. Labyrintem nohou kličkovali skrz naskrz přeplněným náměstím a snažili se zachytit nějakou stopu. Všechny ty zvuky, světýlka a lahodné vůně Maxíkovi tak splývaly, že se v něm pomalu začal prohlubovat pocit beznaděje. “Je tu moc lidí, tady nikoho nenajdeme, pojďme hledat jinam,” řekl pejsek.
Maxík ale netušil, že rodina Štědrých začala svého čtyřnohého parťáka hledat téměř okamžitě. Jakmile si všimli pootevřených dveří, nikdo na nic nečekal a všichni se hrnuli ven. Zatímco tatínek se s dětmi vydal do známého parku za domem, paní Štědrá chodila večerním městem a zoufale volala Maxíkovo jméno s nadějí, že se ozve odpověď. Takto došla až na náměstí, kde bylo snad celé město a večerní atmosféru přicházejících Vánoc si užíval úplně každý! Kromě paní Štědré, která stále volala na své ztracené štěňátko. Zastavovala kolemjdoucí a ptala se prodejců ve stáncích: “Neviděli jste tady malého baseta s tlapičkou na obojku?” Procházela jeden stánek po druhém, až dorazila ke stánku s dobrotami. Milý pán hned pochopil, že se hledá Maxík, ale bohužel nevěděl, kudy se zvířátka vydala.
Mezitím tři kamarádi stáli na okraji trhů. “Ty tlapky nás stejně dovedly jenom do stánku, to nemá smysl,” řekl Maxík odevzdaně. Králíček Váleček se podíval na své bříško: “To byl ale stánek s mňamkami! Nepůjdeme to tam ještě omrknout? Já už mám zase trošku hlad.” Vtom se všem znovu ukázalo vánoční kouzlo – malé červené tlapky začaly do sněhu vykreslovat cestičku, která jakoby ukazovala třem kamarádům, kudy jít. Vydali se zpět po stopách červených tlapek.
Maxík cestou začal cítit, že jedna vůně začíná být víc a víc silnější než ty ostatní. Tu vůni dobře znal. Běžel rychleji a rychleji. Kočička s králíčkem mu sotva stačili. “Maxíkuuu,” slyšel z dálky povědomý hlas. Když se vymotal z davu, rozzářily se mu oči. Vánoční kouzlo červených tlapek dovedlo zvířátka zpátky ke stánku, u kterého stála paní Štědrá. Maxík začal skákat a radovat se. Rychle běžel opusinkovat čumáček svojí člověčí maminky. Jakmile Maxíka paní Štědrá viděla, okamžitě ho vzala do náručí. Pejsek jí vyprávěl o celém dobrodružství i o svých nových kamarádech, kteří už také doběhli ke stánku. “Tohle je moje parťačka Rozinka a tohle je náš Váleček,” představil Maxík zbytek party. “Válečku!” Z davu vyběhla malá holčička – Válečkova holčička! Oba ztracení odvážlivci za pomoci kočičky Rozinky našli svoje rodiny a mohou strávit Vánoce v teple domova se svými milovanými. Maxík se po celém tom velkém dobrodružství už těšil do svého pelíšku a na své oblíbené hračky.
Jak to se zvířátky dopadlo a jak si užijí Štědrý večer? Poslední díl našeho vánočního příběhu zveřejníme právě na Štědrý den. Těšíte se?
Nechcete si nechat ujít další díl? Přihlaste se k odběru našich článků níže.
