Za jeho roztomilým vzhledem se ale skrývá inteligentní, odvážný a často i tvrdohlavý pes s bohatou historií.
V dnešním článku se podíváme na původ a historii jezevčíka, popíšeme jeho vzhled, povahu a potřeby, povíme si o výchově, zdraví i péči a doplníme i několik zajímavostí, které jste možná o tomto plemeni ještě neslyšeli.
Původ a historie plemene
Kořeny jezevčíka sahají do Německa, kde byl vyšlechtěn již ve středověku. Účel chovu byl jasný – lov v norách. Proto se choval tak, aby měl dlouhé, nízké tělo schopné proniknout do nory a vyhnat či zadržet jezevce, lišku nebo králíka. Odtud také pochází jeho jméno – „Dachs“ znamená německy jezevec a „hund“ pes.
Jezevčíci si rychle získali oblibu mezi lovci. Byli odvážní, vytrvalí a schopní samostatně pracovat. Postupem času se z nich stali i oblíbení společníci aristokracie. V 19. století se začali cíleně šlechtit různé velikosti a typy srsti, aby se rozšířily možnosti využití – od norníků po společenské psy.
Dnes je jezevčík vnímán jako všestranný pes – stále schopný pracovat v myslivosti, ale hlavně oblíbený člen rodiny. Není náhodou, že se řadí mezi nejčastěji registrovaná plemena v mnoha zemích, včetně České republiky.
Vzhled a tělesné proporce
Jezevčík je unikátní svým vzhledem. Protáhlé tělo a krátké nohy nejsou jen estetickým znakem, ale funkčním prvkem, který mu umožňuje pohybovat se v podzemních norách.
Výška a váha: Standardní jezevčík váží mezi 7–14 kg, trpasličí 4–6 kg a králičí do 4 kg. Výška se většinou pohybuje kolem 20–27 cm.
Hlava: Protáhlá, s dlouhým nosem a bystrýma očima, které vyjadřují inteligenci a živost.
Srst: Existují tři varianty – hladkosrstá, dlouhosrstá a drsnosrstá. Každá má své kouzlo a odlišné nároky na péči.
Barvy: Červená, černá s pálením, hnědá, žíhaná nebo mramorovaná.
Jezevčík působí roztomile, ale jeho stavba těla je přizpůsobená práci – silné drápy, hluboký hrudník a pevné svaly jsou znakem pracovního psa.
Povaha a temperament
Za svým sympatickým vzhledem skrývá jezevčík silnou osobnost. Je to pes odvážný, sebevědomý a inteligentní. Často se říká, že je to „velký pes v malém těle“.
- Inteligence: Jezevčíci jsou chytří a rychle se učí, ale mají vlastní hlavu.
- Tvrdohlavost: Někdy si dělají věci po svém, což může být pro majitele výzva.
- Hlídací instinkt: Umí dát hlasitě najevo, když se jim něco nelíbí.
- Oddanost: K rodině jsou velmi loajální a rádi tráví čas se svými lidmi.
Jezevčík potřebuje laskavou, ale důslednou výchovu. Pokud si jednou něco usmyslí, těžko ho přesvědčíte o opaku – proto je nutná trpělivost a pozitivní motivace.
Inteligence a vhodnost pro výcvik
Jezevčík je učenlivý, ale zároveň samostatný. Jako lovecký pes byl šlechtěn k nezávislému rozhodování, což se odráží i ve výcviku.
Pozitivní motivace: Nejlépe reaguje na odměny formou pamlsků nebo hry.
Krátké tréninky: Má sklony rychle ztrácet zájem, proto je vhodné dělat krátké, ale časté lekce.
Stopování: Má vynikající čich, a proto je ideální pro hry na hledání pamlsků nebo nosework.
Přivolání: Je potřeba trénovat od štěněte, protože při stopování může „zapomenout“ poslouchat.
S důsledností a trpělivostí se z jezevčíka stane dobře vychovaný společník.
Vztah k rodině a dětem
Jezevčík je vhodný i do rodiny s dětmi. Má rád společnost a rád se zapojuje do rodinných aktivit. Je však důležité děti učit, jak se psem zacházet, protože jeho páteř je citlivá.
- Děti: S dětmi si rozumí, pokud respektují jeho prostor.
- Jiná zvířata: Může mít sklony honit kočky nebo menší zvířata, ale s dobrým vedením a socializací dokáže žít v harmonii i s jinými domácími mazlíčky.
- Rodina: Je oddaný a rád tráví čas s lidmi, často vyhledává fyzický kontakt a společnost.
Potřeba pohybu a aktivity
Přestože má krátké nohy, jezevčík je aktivní pes. Rád chodí na procházky, běhá a objevuje nové pachy.
Procházky: Potřebuje minimálně jednu delší procházku denně.
Hry: Baví ho čichové hry, aportování i interaktivní hračky.
Výdrž: Překvapivě dokáže ujít i několik kilometrů a držet krok s většími psy.
Důležité je vyhnout se skákání a nadměrnému namáhání páteře. Proto nejsou vhodné prudké schody ani vysoké překážky.
Socializace a vztah k jiným psům
Správná socializace je klíčem k vyrovnanému jezevčíkovi. Pokud se od mládí setkává s různými psy, lidmi a prostředími, vyroste z něj sebevědomý a přátelský jedinec.
Jezevčík někdy může působit dominantně, proto je důležité ho vést k respektu k ostatním psům. Většinou se ale dobře snese i s většími plemeny – jeho odvaha je v tomto směru obdivuhodná.
Vhodnost do bytu a chovu uvnitř
Jezevčík je ideálním psem do bytu. Je čistotný, přizpůsobivý a rád je blízko svých lidí. Potřebuje však dostatek pohybu venku a zaměstnání. Bez toho by se mohl nudit a najít si „vlastní zábavu“, například ničení nábytku nebo nadměrné štěkání.
V domě se zahradou se bude cítit skvěle, ale je třeba počítat s tím, že rád hrabe.
Péče o srst
Podle typu srsti se liší i nároky na péči:
- Hladkosrstý jezevčík: téměř žádná údržba, stačí občasné přetření vlhkým hadříkem.
- Dlouhosrstý jezevčík: pravidelné kartáčování, aby se srst necuchala.
- Drsnosrstý jezevčík: potřebuje 2× ročně trimování.
Pravidelně kontrolujte uši, čistěte zuby a stříhejte drápky.
Zdraví a časté problémy
Jezevčík je poměrně odolný pes, ale jeho dlouhá páteř je náchylná k problémům.
Výhřez plotének: typické onemocnění jezevčíků. Prevence je zdravá váha, správná manipulace a omezení skákání.
Obezita: snadno přibírá, proto hlídejte množství krmiva.
Zuby: sklony k zubnímu kameni – prevence je pravidelná péče.
Průměrná délka života je 14–16 let, což z něj činí dlouhověké plemeno.
Zajímavosti o jezevčíkovi
- Jezevčík Waldi byl maskotem olympiády v Mnichově 1972.
- V Německu je považován za národní plemeno a symbol.
- Přezdívá se mu „pes sám pro sebe“, protože dokáže být velmi samostatný.
- Patří k nejpopulárnějším plemenům v ČR i ve světě.
Jezevčík je pes s velkým srdcem, který se hodí do bytu i do domu, k jednotlivcům i k rodinám s dětmi. Potřebuje dostatek pohybu, trpělivou výchovu a zodpovědnou péči o jeho páteř. Pokud mu to dopřejete, získáte oddaného, chytrého a veselého společníka, který vás bude provázet dlouhá léta.
Ať už si vyberete hladkosrstého, dlouhosrstého nebo drsnosrstého, standardního či králičího – jezevčík vás okouzlí svým odhodláním a šarmem. Není divu, že se mu říká „velký pes v malém těle“.
