Labradorský retrívr patří dlouhodobě mezi nejoblíbenější psí plemena na světě. Je známý svou přátelskou povahou, oddaností a inteligencí. Tito středně velcí psi původně pomáhali lovcům a rybářům, dnes jsou ale především milovanými rodinnými společníky nebo asistenty handicapovaných. Labrador dokáže okouzlit jak aktivní jednotlivce, tak početné rodiny s dětmi – důležité je však vědět, jaké jsou jeho potřeby a vlastnosti, než si štěně labradora přivedete domů.
Důvody, proč si pořídit labradorského retrívra
- Přátelská a společenská povaha: Labradoři milují lidi bez rozdílu. Jsou laskaví, nekonfliktní a výborně vycházejí s dětmi i dalšími zvířaty. Jako pes do rodiny jsou téměř ideální, protože chtějí být součástí všech rodinných aktivit.
- Vysoká inteligence a ochota učit se: Patří mezi velmi chytrá plemena, která se snadno cvičí. Labradorský retrívr má silnou snahu zavděčit se svému pánovi a za pamlsek se rychle naučí téměř cokoli.
- Univerzální využití: Labrador vyniká jako pracovní pes i jako společník. Historicky aportoval ulovené kachny z vody, dnes často pracuje jako asistenční či záchranářský pes. Stejně tak je to hravý parťák na výlety do přírody nebo různé psí sporty.
- Aktivní a sportovní duch: Pokud hledáte psa na dlouhé procházky, běhání nebo plavání, labrador je skvělá volba. Má vrozenou lásku k pohybu a vodě – žádnou příležitost vykoupat se neodmítne.
Důvody, proč si nepořizovat labradorského retrívra
- Spousta chlupů v domácnosti: Labradorská srst líná po celý rok, na jaře a na podzim obzvlášť intenzivně. Chlupy budete nacházet všude – na podlaze, nábytku i oblečení.
- Nenasytnost a sklon k tloustnutí: Labrador sežere téměř cokoliv, co mu přijde pod čumák – nehlídané jídlo na stole či odpadky jsou pro něj velké lákadlo. Jeho žravost často vede k nadváze a s ní spojeným zdravotním problémům, pokud nemá dost pohybu.
- Nevhodný jako hlídací pes: I přes svou velikost je labrador příliš přátelský na to, aby hlídal. Vetřelce by spíše radostně uvítal, než aby ho zastrašil, a jako ostraha objektu se nehodí.
- Citlivý na samotu: Labradorský retrívr špatně snáší dlouhodobé odloučení od lidí. Není to pes, kterého můžete nechat celý den samotného na dvorku nebo v bytě – strádal by a z nudy si nacházel vlastní zábavu (např. ničení věcí).
Původ a historie plemene
Labradorský retrívr má kořeny v Kanadě (Newfoundland), kde pomáhal rybářům a lovcům aportovat ryby a vodní ptactvo z ledové vody. V 19. století začali angličtí šlechtici tyto odolné vodní psy dovážet do Británie a vyšlechtili z nich samostatné plemeno retrívra, specializovaného na přinášení zastřelené zvěře. Oficiálně se název labradorský retrívr používá zhruba od roku 1839. Ve 20. století se labrador rozšířil z Británie do USA a dalších zemí a brzy se zařadil mezi nejoblíbenější plemena na světě – a tuto pozici si drží dodnes.
Vzhled a tělesné proporce
Labradorský retrívr je středně velký až větší pes silné, atletické postavy. Výška v kohoutku se pohybuje kolem 55–57 cm u psů (feny bývají o pár cm menší) a váha dospělých jedinců obvykle mezi 25–36 kg (feny jsou zpravidla lehčí). Má širokou lebku s výrazným čelovým stopem, středně dlouhou silnou tlamu a přiléhavé středně velké uši. Krk je mohutný, hrudník hluboký a žebra klenutá. Typickým znakem je také středně dlouhý, u kořene silný ocas zvaný „vydří ocas“, který se ke špičce zužuje.
Srst labradora je krátká, velmi hustá a má bohatou měkkou podsadu. Vrchní část srsti má navíc povrch, který odpuzuje vodu a chrání psa před chladem. Díky této voděodolné srsti a podsadě může labrador bez obtíží plavat i v ledové vodě a nevadí mu nepříznivé počasí. Zbarvení srsti je jednotné – nejčastěji černé, žluté nebo čokoládově hnědé. Žlutá může mít odstíny od krémové po zlatě rezavou. Všechna barevná provedení mají stejné povahové vlastnosti.
Další zajímavostí je, že labrador má mezi prsty plovací blány, které z něj dělají výborného plavce. Tato anatomická zvláštnost v kombinaci s láskou k vodě a odolnou srstí z něj dělá jedno z nejlepších plemen pro práci ve vodě.
Povaha a temperament labradora
Jakou má povahu labrador? Vystihuje ji několik málo slov: přátelská, vyrovnaná a neuvěřitelně oddaná. Labradorští retrívři jsou dobráčtí psi, kteří milují společnost lidí i ostatních zvířat. Agresivita nebo bázlivost jsou pro toto plemeno velmi neobvyklé a nežádoucí. Naopak vynikají trpělivostí a ochotou spolupracovat. Vůči svému majiteli bývají nesmírně loajální a rádi tráví čas nablízku rodině – nejraději by svého člověka následovali všude. Díky klidnému a přívětivému projevu často navozují harmonickou atmosféru v rodině.
Labrador má hravou a veselou náturu a zejména v mládí spoustu energie a chuti objevovat svět. Proto potřebuje už odmala nastavit jasné mantinely a základní výchovu, jinak se jeho bujná energie může zvrhnout v různé neplechy. Přestože se labradoři rádi učí a jsou dobře ovladatelní, umí být i trochu tvrdohlaví v situacích, kdy je něco silně zaujme – typicky pokud ucítí lákavou vůni jídla nebo zvěře, mohou na chvíli „ohluchnout“ k vašim povelům. Důsledná výchova a výcvik od štěněte jsou tedy na místě.
Celkově se ale jedná o jedno z nejpřátelštějších a nejspolehlivějších plemen psů. Labradorský retrívr se hodí i pro začínající chovatele, pokud jsou ochotni se mu dostatečně věnovat. Jeho temperament je spíše vyrovnaný – většina jedinců po úvodní divočejší „pubertě“ dospěje v klidnější a rozumné psy, kteří si však stále uchovávají radost ze života a hravost až do stáří.
Inteligence a výcvik
Labradorský retrívr je velmi chytrý pes a má vrozenou snahu potěšit svého pána. Díky tomu a lásce k jídlu bývá výcvik labradora obvykle snadný a zvládne ho i méně zkušený majitel – za předpokladu, že bude k výchově přistupovat důsledně. Labrador vyniká v mnoha psích zaměstnáních a sportech: uplatní se jako lovecký aportér, asistenční a vodicí pes (často je vybírán i organizací Helppes, z.s.), záchranář i v disciplínách poslušnosti či agility. Jeho všestrannost a chuť pracovat z něj dělá jedno z nejužitečnějších a nejlépe cvičitelných plemen.
Vztah k rodině a dětem
Díky své dobrosrdečné povaze je labradorský retrívr považován za jednu z nejlepších voleb k dětem. Většina labradorů má k nejmenším členům rodiny přirozeně jemný a trpělivý přístup. Nechají si ledacos líbit, rádi si s dětmi hrají a často se z nich stávají nerozluční kamarádi. Je ale důležité připomenout, že i přes skvělý vztah k dětem je nutné dozírat na interakce psa a malého dítěte – labrador je silný a mohutný, takže může v zápalu hry dítě nechtěně povalit nebo poranit. Vždy je na místě učit i děti, jak se ke psům chovat s respektem.
Pro aktivní rodinu, která tráví hodně času venku, může být labrador ideálním společníkem. Dobře vychází i s neznámými návštěvami – každého hosta zpravidla nadšeně přivítá. Vztah k cizím lidem mívá labrador bezproblémový, není ostražitý ani nedůvěřivý. Tato otevřenost je skvělá pro společenský život, jen od něj nelze čekat, že by hlídal dům nebo bránil majitele.
Potřeba pohybu a aktivity
Labradorský retrívr je aktivní pes plný energie a potřebuje vydatný pohyb každý den – krátká procházka kolem domu mu rozhodně nestačí. Ideální je dopřát mu možnost volného vyběhání v přírodě, aportování míčků a také plavání, protože většina labradorů vodu přímo miluje. Díky tomu si pes vybije energii a doma bude klidnější.
Kromě fyzického pohybu ocení labrador i duševní zaměstnání. Rád pracuje a učí se, takže je vhodné zařadit do denního režimu krátké tréninky poslušnosti, učení triků nebo čichové hry (hledání pamlsků). Pokud se labrador nudí, může si najít vlastní zábavu – třeba okusovat nábytek nebo hrabat díry na zahradě. Pravidelný pohyb a zaměstnání jsou proto klíčem k spokojenosti tohoto plemene.
Labrador v bytě nebo v domě se zahradou?
Labrador se dokáže přizpůsobit životu v bytě i v domě se zahradou, pokud má zajištěn dostatek pohybu a kontaktu s lidmi. Ideální je samozřejmě dům se zahradou, kde se pes může proběhnout, ale stejně důležité je, aby nebyl izolovaný sám venku – labrador chce být součástí rodiny. I v bytě může tento pes spokojeně žít, musíte mu však věnovat opravdu hodně času venku (dlouhé procházky, běhání, plavání a hry). V bytě počítejte s línáním (chlupy je třeba uklízet) a přizpůsobte prostředí tak, aby neposedný psí ocásek nic nerozbil. Více než velikost prostoru tedy rozhoduje, kolik času a pozornosti můžete labradorovi dát.
Péče o srst
Péče o labradora není příliš náročná, ale neměla by se zanedbávat. Péče o srst spočívá hlavně v pravidelném vyčesávání odumřelých chlupů. Krátkou srst stačí obvykle vykartáčovat jednou týdně, v období línání klidně i častěji. Tím se odstraní uvolněné chlupy a udrží se lesk a kvalita srsti. Koupání šamponem není potřeba často – stačí jednou za pár měsíců nebo když je pes opravdu špinavý od bahna. Vždy používejte šetrný psí šampon, který nenaruší ochrannou vrstvu kůže a srsti.
Pozornost věnujte uším labradora, zejména pokud často plave. Po koupání nebo plavání je vhodné uši opatrně vysušit a čas od času je zkontrolovat, zda v nich nevzniká zánět. Labradorský retrívr má sklony k ušním infekcím, pokud v uchu zůstává dlouho vlhko. Pravidelné prohlídky uší (a případné čištění podle doporučení veterináře) by proto měly patřit k běžné péči. Samozřejmostí je také občasná kontrola délky drápků a jejich zkrácení, pokud si je pes neobrousí dostatečně sám.
Zdraví a délka života
Labradorští retrívři jsou obecně odolní a zdraví psi, zvláště pokud pocházejí z odpovědného chovu. Přesto mají některé dědičné predispozice k onemocněním, o kterých by měl majitel vědět. Nejčastěji se hovoří o problémech pohybového aparátu – konkrétně o dysplazii kyčelních a loketních kloubů – a také o dědičných očních vadách (např. progresivní atrofie sítnice nebo dědičná forma šedého zákalu). Seriózní chovatelé nechávají své chovné psy vyšetřit a jedince s těmito chorobami vyřazují z chovu. Pořídíte-li si štěně od prověřeného chovatele, výrazně tím zvyšujete šanci, že získáte zdravého psa.
K běžným potížím labradorů patří také sklony k obezitě. Jak už bylo zmíněno, labrador miluje jídlo a snadno přibírá, což může vést k řadě zdravotních problémů (např. cukrovka, přetěžování srdce a kloubů). Je proto zásadní udržovat psa v optimální hmotnosti – dopřát mu dost pohybu a mít pod kontrolou jeho krmnou dávku i pamlsky.
Při dobré péči a štěstí na zdraví se labradorský retrívr dožívá průměrně 10 až 12 let. Samozřejmě se najdou jedinci, kteří žijí i déle (13–14 let), zejména pokud jsou celý život v kondici a mají kvalitní veterinární péči. Ve stáří (zhruba od 8. roku výše) je vhodné přizpůsobit péči potřebám seniora – hlídat případné projevy artrózy, zvolit krmivo pro starší psy a dopřát mu více odpočinku. Celkově lze říci, že labrador je poměrně dlouhověký pes a většinu let s ním si užijete v aktivní pohodě.
Kolik stojí labrador? Cena štěněte a náklady na chov
Cena štěněte labradorského retrívra s průkazem původu od dobrého chovatele se v ČR pohybuje zhruba mezi 15 000 až 25 000 Kč. Konkrétní částka závisí hlavně na kvalitě chovu a úspěších rodičů (výstavní tituly, pracovní zkoušky). Investice do zdravého štěněte s PP se vyplatí – vyvarujte se velmi levných nabídek „bez papírů“, které často pocházejí z množíren bez důrazu na zdraví a socializaci.
Kromě pořizovací ceny musíte počítat i s pravidelnými náklady na chov labradora. Větší pes více spotřebuje na krmivu a pamlscích, něco stojí základní výbava (pelíšek, misky, vodítka, hračky) a nezanedbatelná je i veterinární péče (očkování, odčervení, přípravky proti parazitům). Měsíčně může chov labradora vyjít na několik tisíc korun dle kvality krmiva a služeb. Vhodné je mít finanční rezervu i pro nenadálé veterinární výlohy, aby váš psí parťák měl vždy dostupnou tu nejlepší péči.
Labrador a samota: jak plemeno zvládá odloučení
Na závěr se zaměřme na praktickou otázku, jak labradorský retrívr snáší samotu a změnu denního režimu – například když majitel odchází na celý den do práce. Labradoři jsou silně orientovaní na svou rodinu a dlouhé odloučení obecně nesou hůře než nezávislá plemena. To ale neznamená, že by labrador nemohl být doma pár hodin sám. Už od štěněte je nutné ho postupně zvykat na samotu – začít s krátkými odchody a intervaly pomalu prodlužovat. Před odchodem do práce je ideální psa dostatečně unavit (dlouhá procházka, aportování), aby pak dobu vaší nepřítomnosti převážně prospal. Také mu nechte k dispozici odolné hračky nebo hlavolamy s pamlsky, aby se zabavil a neměl tendenci ničit zařízení bytu.
Důležitá je určitá pravidelnost režimu, aby pes pochopil, že se vždy vrátíte. Labradoři si obvykle zvyknou na běžnou pracovní dobu majitele, ovšem nesmějí být ponecháváni osamoceni příliš dlouho. Pokud má pes zůstávat sám výrazně déle, než byl dosud zvyklý, je nutné ho na to postupně přivyknout nebo mu v polovině dne zajistit venčení. Jinak se u tohoto společenského plemene může rozvinout separační úzkost, provázená nadměrným štěkotem či destruktivním chováním. Celkově platí, že labrador je nejšťastnější, když může trávit čas se svou lidskou smečkou. Správným vedením k samostatnosti však většina labradorů zvládne několik hodin o samotě bez potíží – a o to radostnější pak bude přivítání při vašem návratu domů.
