Maxík při svém bloudění narazil na zdánlivě opuštěný statek. Opatrně doťapkal až ke stodole a malou škvírou ve dveřích prolezl dovnitř. V tu chvíli na něj zničehonic něco skočilo, až se svalil na lopatky. Než se Maxík stihl rozkoukat, stála nad ním mourovatá kočka. „Co tu pohledáváš, vetřelče,” zeptala se přísným hlasem. „Já jsem Maxík a hledám svoji rodinu,” vysvětlilo vystrašené štěně. Kočička rychle pochopila, že nejde o žádného lupiče, ale že se nejspíš tenhle malý šmudla jen ztratil v ruchu velkoměsta. Podala mu packu a pomohla vstát.
“Já jsem Rozinka,” představila se kočka Maxíkovi. Řekla mu, že v ulicích městečka žije už od narození a zná tu každý kout. Na statku má spoustu zvířecích přátel a v zimě přespává ve stodole u koní s kamarádkou myškou. Jakmile se Maxík dozvěděl, že se Rozinka vyzná ve městě, začal radostně panáčkovat. “To mi můžeš pomoci najít cestu domů,” opakoval pořád dokola. Usmála se na něj a pozvala ho dál do stodoly do svého pelíšku. “Vypadáš vyčerpaně, trochu si tady odpočiň. Pověz mi, co se ti stalo a já ti pomůžu,” uklidnila ho a přinesla mu pár šťavnatých dobrot, které šikulka myška vyšmejdila ve farmářově spíži.
Maxík byl rád, že má kde na chvilku složit hlavu a dost možná i našel pomoc na cestě zpátky ke Štědrým. S chutí zdlábnul dobroty a uvelebil se v pohodlném kočičím pelíšku. Zívl si a začal vyprávět o své rodině, o výletě na vánoční trh, při kterém se ztratil, i o všech útrapách své dobrodružné cesty.
Všichni ve stodole si Maxíkův příběh vyslechli a ujistili ho, že mu v jeho hledání pomůžou. Maxíkovi se ulevilo, cítil se v bezpečí a našel pomoc. Zachumlal se v pelíšku a usnul ještě dříve, než mu mourovatá hostitelka stihla popřát sladké sny.
Po chvíli ho Rozinka probudila: „Myslím, že vím, kde je ten vánoční trh! Pojď za mnou!” Maxík našel nové kamarády, vyhráno ale zdaleka nemá. Bude Maxíkovi pomoc od Rozinky platná a vrátí se zpátky ke své rodině?
Nechcete si nechat ujít další díl? Přihlaste se k odběru našich článků níže.
