Skotská klapouchá kočka
Své jméno získaly tyto kočky díky ušním boltcům, které mají přehnuté dopředu a dolů k hlavě. Tím získaly kočičky soví vzhled. Skotské klapouché kočky jsou středně velké. Kocouři mívají váhu do 6 kg a kočky do 4 kg.
Alespoň 1x týdně je třeba rozčesat jim srst a vyčistit uši. Koťata se rodí s rovnýma ušima, první známky sklápění se u koťat objevují po 21 dnech. Ačkoli jsou uši sklopené, kočky je používají běžným způsobem, - otáčí je za zvukem, stahují dozadu, vztyčují je.
Skotské klapouché kočky jsou doslova závislé na lidské přítomnosti a pohlazení (k člověku mohou být až majetnické). Velmi dobře vychází s ostatními zvířaty. Jsou velmi chytré, učenlivé, dobromyslné a zajímavostí je, že spí často na zádech a sedávají na zadku v tzv. Buddhově pozici. No není to roztomilé?
Mainská mývalí kočka
Tyto kočky získaly své druhé jméno díky chocholatému ocasu, který připomíná medvídka mývala. První jméno získaly podle místa, kde byly poprvé spatřeny. Plemeno mývalí kočky je velké a robustní. Kocouři snadno dosáhnou váhy až 11 kg, kočičky bývají menší, ale i tak zvládnou dosáhnout váhy 7 kg. Mývalí kočky potom mohou měřit i s ocasem až 1 m. To už je kus kočky! Plné velikosti dosahují mývalí kočky až mezi 3 a 4 rokem.
Tyto kočky mývají polodlouhé chlupy s hřívou kolem krku, ale přesto nevyžadují tolik kartáčování. Jejich srst se totiž necuchá.
Jsou velmi přátelské povahy, hravé a mazlivé. Milují lidi, děti a vychází s ostatními zvířaty. Jejich mňoukání je pro ně specifické (zvuk je tichý a hvízdavý). Naopak jejich předení ve velmi hlasité. Zajímavostí je, že nejprve do vody několikrát udeří tlapkou, a teprve potom se napijí. Některé kočky pijí vodu pouze pomocí tlapky, ze které si udělají „naběračku“. Často se jim díky své vyrovnané povaze a impozantní velikosti přezdívá „něžný obr“.
Bengálská kočka
Plemeno bengálské kočky bylo vyšlechtěno pro získání divokých vlastností kočkovité šelmy a současně přátelskosti domácí kočky. Hlavním důvodem, ale bylo to, že divoká bengálka má speciální imunitu na leukémii, na kterou jsou ostatní kočky velmi náchylné. To ostatně zkoumají jedinci v národním institutu pro výzkum rakoviny dodnes. (Leukémie je přenosná krví z kočky na kočku.)
Cena bengálských koček se pohybuje kolem 20 - 40 tisíc korun. Jejich divoký vzhled je velice zajímavý, protože kresba jejich srsti se pohybuje od mramorované až po tečkovanou a jsou tak hodně podobné levhartům. Žádaný znak je zlatavý odlesk srsti tzv. glitter. Stavba jejich těla je aerodynamická, zadní nohy jsou delší a silnější, což jim umožňuje být opravdu hbité a rychlé. Bengálky nemňoukají, vydávají zvuk spíše podobný vyštěknutí.
Bengálky nejsou agresivní, jak by se mohlo očekávat. Naopak mají silný mateřský, ale také lovecký pud (nejraději loví ptáčky a myšky), jsou živé a rychle se pohybují. Jsou velmi inteligentní, zvědavé. Skvěle vychází s dětmi a jsou velmi mazlivé. Snadno se naučí chodit na vodítku a ty bengálky, které mají rády i vodu, za vámi budou chodit až do sprchy a i na záchod, pokud jim to nezatrhnete.
Domácí kočka
Kočky domácí asi známe všichni, vždyť člověka už provází celá tisíciletí. K někomu se zatoulaly, někdo je dostal od známých a někdo si je třeba vzal z útulku. Kočky domácí měly využití především k lovení myší a drobných hlodavců, ale našli si i cestu k srdci člověka a jsou tak oblíbenými mazlíčky. Kočky ale rády loví dodnes (i když mají plnou misku krmení a pamlsků, loví pro radost), a to nejraději v noci, protože dobře vidí a mají tak velkou šanci na úspěch. Svému páníčkovi se potom rády svou kořistí chlubí.
Kočky jsou samostatné a nepotřebují žádnou extra péči. Za to se odvděčí svou láskou a vrněním, které jak jsme psali, má i uzdravující účinky. Zajímavosti o kočičím vrnění najdete v článku „Proč kočky vrní?“.
Útulky v poslední době praskají ve švech. Bohužel. Ptáte se, čím to je? Je to touhle dobou, protože lidé si v době lockdownu pořídili mazlíčka (nejen kočku) a starali se, mazlili, venčili, načež zjistili, že když už chodí do práce, nemají tolik času a mazlíček najednou začal překážet. Své o tom vědí v útulku Dog-planet, kde jsem si i já adoptovala koťátko. To, společně se svými sourozenci, které ještě měly zalepené oči a jejich maminkou vyhodili na sídlišti ke kontejnerům… V útulku se o ně ale dobře postarali, a tak mohly jít do nových rodin. Ta moje má za kamaráda pejska a králičici a náramně si to užívá.
A co vy? Máte doma kočičku „s papíry“ nebo dáváte přednost nalezencům?
