Separační úzkost může vznikat různými způsoby. Připomeňme si dobu karantény… člověk je doma se svým čtyřnohým mazlíčkem 24 hodin denně. Jeden si užívá přítomnosti toto druhého, vymýšlí hry a jinou společnou aktivitu.
Návrat do reality - po čase se vracíme do práce. Co ale mazlíček, který si na vaši přítomnost zvykl, a teď bude třeba 8 hodin doma sám? To je přesně ta situace, kdy se nemusí, ale může separační úzkost objevit. Důvodem ale může být i třeba změna prostředí (stěhování), strach ze špatné zkušenosti, špatná socializace ve štěněcím věku.
Jaké jsou projevy separační úzkosti:
- Kňučení, štěkání, vytí.
- Drbání, nadměrné slinění, olizování.
- Celková nervozita, třes.
- Neustálé pobíhání po bytě či zahradě, vyhlížení páníčka z okna či plotu.
- Pokus o útěk.
- Plynatost, či močení nebo kálení po bytě.
- Ničení okolního prostředí.
- Sebepoškozování, zrychlené dýchání.
- A další…
Některé projevy se mohou ukázat ještě před páníčkovým odchodem (chystá si klíče, obouvá se..).
Když se potom páníček vrátí zpět, pes ho přehnaně vítá - skáče na něj, olizuje, rychle dýchá. Potom ho sleduje na každém kroku v obavě, že ho zase opustí. Nebo se může chovat opačně – páníčka vůbec nevítá, schovává se před ním, třese se.
Neobvyklé chování je dobré sledovat. Pokud se vám něco nezdá, sledujte svého mazlíčka, projevy si zapisujte, případně nahrajte na svůj telefon. To vám pomůže v následné konzultaci se svým veterinářem, pro kterého bude snazší rozpoznat problém. Totiž ne každý z vypsaných projevů musí být znakem pouze separační úzkosti, ale může značit jinou nemoc psa.
Dá se samota natrénovat?
Dá. Je dobré na samotu pejska zvykat už od štěněte.
Jak pejska zvykat na pobyt o samotě?
- Nechte pejska v příjemném a známém prostředí chvilku o samotě. Pokud jste v bytě, zkuste například odejít na chvilku do druhé místnosti a zavřete za sebou dveře. Chvilku počkejte, a pokud je hodný a v pohodě, vraťte se a pejska odměňte pamlskem. (S vítáním to nepřehánějte, ať ho nerozrušíte.)
- Pokud pejsek toto zvládá, můžete zvýšit náročnost a odejít z bytu (na chodbu, zahradu) a po cca 1 až 2 minutách se opět vrátit a psa za vzorné chování odměnit.
- V dalším kroku už stačí dle svého uvážení prodlevy odchodu a vzdálenost prodlužovat. Vše záleží na tom, jak daný pejsek situaci zvládá.
Tip: Pořiďte si monitorovací kameru, kterou propojíte díky aplikaci se svým chytrým telefonem a můžete sledovat pejskovo chování po celou dobu, kdy nebudete v jeho blízkosti.
Nespěchejte
S trénováním není třeba spěchat. Každý pejsek je jiný a vyhovuje mu jiné tempo. Důležité je, aby se cítil i o samotě v pohodě a bezpečí. Takový spokojený pes klidně celou vaši nepřítomnost prospí.
Dovolená v zahraničí
Jistě, jsou místa, kam své mazlíčky brát chcete a můžete. Ale jsou místa, která jsou hodně vzdálená, podmínky pro chlupáče nepříznivé nebo tam psi prostě nesmí. Pro tyto případy, a i pro případy, které nenaplánujete (pobyt v nemocnici), je dobré pejska pravidelně seznamovat a nechávat v jiném vhodném prostředí. Například u své rodiny, která bude schopná pejska pohlídat, kamarádky či přítele. Jen tak pejsek bude v klidu a pohodě a nebude cítit úzkost.
Léčba separační úzkosti
Pokud se ale separační úzkost projevila ve velké míře, dlouhodobě se neřešila (například u psů z útulků) nebo prostě vytrvalý trénink nezabírá, dá se separační úzkost celkem úspěšně léčit léky. Vždy je ale potřeba poradit se s trenérem a samozřejmě se svým veterinářem. Možná nejste zastánci léků, ale právě ty pomohou pejskovi od pocitů úzkosti (ať už se projevuje jakkoli) a trénink celkově urychlit.
V méně náročných případech postačí, když se pejsek uvolní například čmucháním venku, doma může relaxovat u čmuchacích koberečků či interaktivních hraček. Podpořit jeho psychickou pohodu také mohou pamlsky s CBD.
Jak ještě psovi se separační úzkostí pomoci?
NIKDY HO NETRESTEJTE – to, že něco zničil, není projev neposlušnosti, ale důsledek jeho strachu a úzkosti. Pes se musí vypořádat s těmito nepříjemnými pocity a trest by mohl jeho stav ještě zhoršit.
Jaké máte zkušenosti se separační úzkostí vy? Podělte se s námi.
