Možná přátelský, možná zvědavý. Ale taky možná neodvolatelný, dotěrný nebo prostě špatně zvládnutý. A právě v tom je ten problém.
Volné pobíhání psa není jen otázkou důvěry ve vlastního mazlíka. V praxi často znamená konflikt – mezi psy, ale hlavně mezi jejich majiteli. Proč byste se vy měli bát jen proto, že někdo jiný nedokáže svého psa připnout nebo přivolat? Okolí je rozmanité a ne každý pes (ani člověk) touží po kontaktu. Důvody mohou být různé – strach, zdravotní omezení, specifický trénink nebo prostě osobní prostor. A když je nerespektujeme, zbytečně ohrožujeme nejen cizího psa, ale i toho vlastního.
Kdy musí být pes na vodítku
Nechat psa běhat na volno je krásná představa. Jenže i ten nejposlušnější pes není stroj. Stačí jeden nečekaný vjem – zajíc, míč, cizí pes – a problém je na světě. Proto jsou situace a místa, kde vodítko není jen doporučením, ale povinností.
Veřejná prostranství jako parky, ulice, nádraží nebo okolí hřišť mají svá pravidla. A i když je zrovna nikdo nehlídá, neznamená to, že neplatí. Na vodítku by měl být pes i tehdy, když kolem prochází jiný pes nebo člověk – obzvlášť pokud ti druzí sami vodítko používají. Může jít o štěně ve výcviku, nemocného psa, zvíře s traumatem nebo prostě někoho, kdo o kontakt nestojí.
Vodítko není omezování. Je to ohleduplnost a způsob, jak mít věci pod kontrolou – v zájmu psa, vás i všech kolem. Na toto téma jsme sepsali celý článek, doporučujeme přečíst i ten.
Proč ostatní o kontakt nestojí?
Mají psa po špatné zkušenosti
Někteří psi mají za sebou útok nebo napadení. Takoví psi pak reagují na jiné psy strachem, útočně nebo obranně. Pokud se k nim přiblíží volně pobíhající pes, berou to jako ohrožení – a pak schytá následky váš pes, přestože to „myslel dobře“.
Jsou ve výcviku nebo procházejí socializací
Každý pes potřebuje prostor na učení. Pro některé to znamená, že se právě učí nevšímat si okolí, jiní trénují klidné chování. Nečekané přiblížení cizího psa může výcvik posunout o několik kroků zpátky – a majiteli zkomplikovat práci, kterou dělá třeba měsíce.
Zdravotní omezení psa
Starší psi, zvířata po zákroku, se ztuhlými klouby nebo srdečními problémy – pro ně může i přátelské pozdravení znamenat bolest. Někteří mají sníženou imunitu, jiní bolesti zad nebo kloubů, a proto potřebují klid, ne kontakt.
Mají psa s reaktivním chováním
Ne každý pes zvládá přítomnost jiných psů. Reaktivní psi mohou být nervózní, štěkat, vrčet nebo i pokousat – a to není výsledek špatné výchovy, ale často genetika, minulost nebo jednoduše jiný temperament. Věřte, že takový pes bude vždy na vodítku a o kontakt opravdu nestojí. Právě tady pozdravení od cizího psa opravdu nemusí dopadnout dobře.
Nejde o psa, ale o člověka
Někteří lidé se psů bojí. Jiní jsou alergičtí. Maminka s kočárkem, běžec, senior s hůlkou… I když se to nezdá, ne každý ocení, když se k němu přiřítí cizí pes, i kdyby byl nejmazlivější a nejmilejší.
Žlutá stužka a co znamená
Ne každý pes touží po seznámení. A to, že ten váš je přátelský, ještě neznamená, že přátelský bude i ten druhý. Vždy se nejdřív zeptejte. Než svého psa pustíte blíž, zastavte se a zeptejte se druhého majitele: „Můžou se pozdravit?“ Nepředpokládejte, že je to v pořádku jen proto, že druhý pes vypadá klidně. Mnozí majitelé ocení právě to, že jim dáte prostor říct „ne“.
Pes na vodítku = ten váš také. Obecné pravidlo zní: když má druhý pes vodítko, připněte si toho svého taky. Je to základ slušnosti a bezpečnosti. Pokud druhý pes není na volno, má to důvod – a není na vás ho zjišťovat za pochodu.
Žlutá stužka, obojek nebo vodítko = prosím, potřebuji prostor. Žlutá barva u psa není ozdoba. Je to mezinárodní značka toho, že pes potřebuje odstup. Může jít o strach, nemoc, výcvik, nebo se prostě jen necítí dobře mezi jinými psy. Pokud takového psa potkáte, respektujte vzdálenost – a rozhodně k němu neposílejte toho svého. Ani „jen na pozdrav“.
Můj pes je hodný. Ale co ten druhý?
Představte si to. Jdete lesem a pustíte svého psa na volno. Je přátelský, miluje ostatní psy a nikdy nikomu neublížil. Najednou v dálce zahlédne jiného psa na vodítku a s nadšením se za ním rozběhne. Vy možná zakřičíte, ale pes už je v půli cesty.
Co nevíte? Ten druhý pes má za sebou špatnou zkušenost. Bojí se jiných psů, je ve fázi intenzivního tréninku a kontakt nezvládá. Jeho majitel se snaží udržet klid, ale jakmile k němu cizí pes vběhne, spustí se řetězec problémů: napětí, panika, vrčení, kousnutí. A váš hodný pes to celé schytá.
Nejde přitom o agresi nebo špatnou výchovu – ten druhý pes prostě nebyl připravený. A i když jste v tu chvíli chtěli jen dopřát svému psovi volnost a hru, dopadlo to cestou na veterinu a druhého psa jste opět posunuli zpět do stresu a strachu z cizích psů.
Odpovědnost je vždycky na majiteli, který má psa na volno. A žádný pes – byť sebehodnější – nemá právo rušit druhého bez pozvání.
