Vodítko není jen symbol poslušnosti. Je to způsob, jak chránit svého psa, sebe i ostatní. Ne každý pes má 100% přivolání, ne každý kolemjdoucí má psy rád – a ne každé místo je bezpečné. Ať už jde o rušnou ulici nebo lesní cestu, kde se může objevit divoké zvíře, vodítko je jistota, díky kterému budete v klidu.
Jsou místa, kde vodítko není volba, ale povinnost
Každé město a obec může mít svá vlastní pravidla, ale obecně platí, že pes musí být na vodítku:
- V parcích a městských zónách.
- Na dětských hřištích a jejich okolí.
- V chráněných přírodních oblastech.
- V MHD a na nádražích.
Nejde ale jen o zákony. Když proti vám jde jiný pes na vodítku, je fér si toho svého také připnout. Třeba je nemocný, bojí se nebo se učí zvládat nové situace – a právě vodítko zajistí obou stranám klidné setkání. Váš pejsek možná přátelský je, ale toho druhého neznáte a vodítko může ve finále ochránit zdraví právě vašeho parťáka. Buďme k sobě ohleduplní.
Volno jen pro ty, co opravdu poslouchají
Mít psa na volno je skvělé – ale jen tehdy, když víte, že vás na zavolání nikdy nenechá ve štychu. Pokud vás pes ignoruje, když ho voláte, běží za jinými psy nebo vám mizí z dohledu, není ještě čas na volné pobíhání.
Pes, který nemá spolehlivé přivolání, by na volno být neměl. Nejde jen o to, že by mohl někomu znepříjemnit procházku – může se mu něco stát. Ať už je to auto, jedovatá nástraha nebo střepy na místě, kde byste je nečekali.
Učte přivolání s trpělivostí, odměnou a postupně – a až budete mít jistotu, že vás pes poslechne i v rušnějším prostředí, můžete mu dopřát více svobody.
Tahání na vodítku? Jde to i jinak
Znáte to – pes vyrazí vpřed a vodítko se napne tak, že skoro letíte za ním. Není to příjemné ani pro vás, ani pro jeho páteř. Proč vám pes ale tahá? Nejčastěji proto, že se prostě nikdy nenaučil, jak se na něm chodí.
A právě tady přichází na řadu trpělivý trénink. Pokud chcete, aby pes šel na prověšeném vodítku, zkuste to krok za krokem:
- Vyrazte do klidného prostředí (např. na zahradu nebo do parku, kde není příliš rušno).
- Jděte krátké úseky a hned, jakmile se vodítko napne, zastavte se. Počkejte, až se pes vrátí k vám.
- Jakmile se vrátí, pochvalte ho a nabídněte pamlsek nebo oblíbenou hračku.
- Když pes zvládá klidnou chůzi na pár metrech, pomalu zvyšujte náročnost – nové trasy, více ruchu, další psi.
Tahavcům často pomáhá postroj místo obojku, protože tolik netlačí na krk a lépe rozloží tlak. Pokud má váš pes sklony tahat, postroj je šetrnější k páteři a pohodlnější i při delších procházkách.
Flexi vodítko?
Flexi vodítka mají své místo – ale určitě ne na běžné procházky, kde potřebujete mít psa pod kontrolou a na první tréninky na vodítku. Tenká šňůrka se snadno zamotá, může někoho zranit nebo se přetrhnout. Navíc učí psa, že čím víc táhne, tím dál se dostane – což je přesný opak toho, co chcete.
Pokud se pes na vodítku teprve učí nebo má sklony tahat, zvolte raději klasické vodítko pevné délky (např. 1,5–2 metry). Budete mít nad situací větší kontrolu a trénink půjde lépe.
Vodítko není nepřítel
Spousta lidí si myslí, že pes na vodítku ztrácí svobodu. Pravdou ale je, že pes, který se umí na vodítku pohybovat klidně a s radostí, si procházku užije úplně stejně jako ten na volno – a vy si ji užijete taky.
To, že pes na vodítku tahá, škube a dusí se, není důvod ho pustit – je to signál, že je čas na trénink, ne na rezignaci. Volné pobíhání bez dozoru může mít následky – od pokuty za porušení pravidel v parcích a chráněných oblastech, až po zbytečná zranění nebo návštěvu veterináře.
Vodítko není jen omezení. Je to bezpečný prostor, ve kterém může pes poznávat svět, učit se a žít plnohodnotně – po vašem boku.
