Poradíme vám, jak položit pevné základy, na kterých můžete stavět. Ukážeme, jak naučit štěně základní dovednosti hravou formou, proč jsou krátké tréninky efektivnější než dlouhé drilování a proč je klíčové pracovat i s jeho emocemi. Každý pes je originál, ale s trpělivostí, důsledností a správnými tipy z něj vyroste parťák, na kterého budete pyšní.
Pevné základy jsou klíčem k úspěchu
Každá výchova začíná od základů – a u štěněte to platí dvojnásob. Zatímco roztomilé lumpárny mohou být zábavné, bez pevných základů se snadno vymknou kontrole. První měsíce života jsou pro štěně klíčové, protože si tvoří návyky, které ho budou provázet po celý život. Triky a další blbinky ho můžete doučit vždycky, pevný základ je ale pro příjemné soužití mnohem důležitější.
Pozornost na majitele
je úplný začátek. Štěně by se mělo naučit vnímat vás jako parťáka, kterému stojí za to naslouchat. Mělo by se na vás dívat, když na něj mluvíte, a vnímat váš pohyb. Pokud vás pes ignoruje, není možné budovat poslušnost – nejprve musí přijít vnímavost.
Jak na to – krok za krokem:
- Najděte si klidné místo bez rušivých vlivů.
- Připravte si pamlsky (nebo oblíbenou hračku).
- Vyslovte jméno psa veselým tónem – jakmile se podívá, okamžitě odměňte.
- Opakujte několikrát denně – v různých situacích, doma i venku.
- Postupně zvyšujte rušivé podněty a chvalte za každé otočení směrem k vám.
Přivolání
je asi nejdůležitější povel. Není nic lepšího než mít jistotu, že pes na zavolání přiběhne. Cvičte ho často a s velkou dávkou pochval a odměn. I krátké přivolání doma se počítá – důležitá je pravidelnost a pozitivní posílení.
Jak na to – krok za krokem:
- Vyberte si povel, např. „Ke mně!“ nebo „Sem!“ – a používejte stále ten stejný.
- Když je štěně pár kroků od vás, radostně ho zavolejte a ustupte dozadu.
- Jakmile se rozběhne vaším směrem, lákat, chválit, odměnit!
Trénujte doma i venku – nejprve na vodítku, pak s delší šňůrou, později na volno.
Nikdy nepoužívejte přivolání opakovaně a pokud víte, že neuspějete. Pokud nereaguje, dojděte si pro něj vy nebo ho chyťte pomocí stopovačky.
Odpočívání doma
bývá často opomíjeno, ale i to je potřeba učit. Štěně by mělo zvládnout chvíli jen tak být – nerušeně ležet na pelíšku, i když se doma něco děje. Pomáhá mu to budovat sebekontrolu a zvládat samotu.
Jak na to – krok za krokem:
- Vyberte tiché místo s pelíškem nebo dekou.
- Po procházce nebo jídle štěně odveďte na místo, položte a jemně pochvalte.
- Pokud vydrží chvíli ležet, odměňte klid – ne aktivitu.
- Postupně přidávejte rušivé vlivy (otevřené dveře, pohyb po bytě).
- V případě, že se zvedne, bez řečí ho vraťte zpět a začněte znovu.
Odložení
je cvik, který propojuje pozornost, trpělivost i důvěru. Je to jeden z náročnějších cviků, ale o to užitečnější – pomáhá nejen při každodenních situacích, ale i při návštěvách veterináře nebo manipulaci se psem.
Jak na to – krok za krokem:
- Zadejte povel „Lehni“ nebo „Zůstaň“ – a udržujte oční kontakt.
- Udělejte jeden krok dozadu – pokud pes zůstane, okamžitě se vraťte a odměňte.
- Postupně navyšujte vzdálenost i dobu odložení.
- Nezapomeňte používat „uvolňovací“ povel (např. „Volno!“), aby věděl, kdy končí.
- Trénujte v různých prostředích, ale nezačínejte hned v náročném prostředí.
Chůze na vodítku
je kapitola sama o sobě. Tahání se nevyřeší samo – je potřeba od prvních krůčků trénovat klidnou chůzi vedle nohy, odměňovat a být trpělivý. Pomáhá, když se učí doma, na zahradě a postupně i venku.
Jak na to – krok za krokem:
- Začněte doma nebo na zahradě – bez rušivých vlivů.
- Vezměte si pamlsky do ruky a přitáhněte pozornost psa k sobě.
- Udělejte pár kroků – pokud štěně jde vedle vás, odměňte ho.
- Když zatáhne, zastavte se, vyčkejte, až povolí – a pak pokračujte.
- Trénujte pravidelně – krátce, ale často. Klíčová je konzistence.
Trénujte na různých místech, ne jen doma
Doma se většinou daří všechno. Ticho, známé prostředí a žádné rušivé vlivy – ideální podmínky pro učení. Jenže venku, mezi lidmi, psy nebo kolem projíždějícími auty, se situace mění. Štěně je zvědavé, rozptýlené a váš hlas snadno zanikne v ruchu světa.
A právě proto je důležité trénovat povely na více místech. Začněte doma, kde si štěně zvyká na význam povelu. Jakmile cvik trochu ovládá, přesuňte se na zahradu, do parku, k veterině, ke známým... Trénink v různém prostředí pomáhá štěněti pochopit, že přivolání nebo odložení platí všude, nejen v obýváku.
Nečekejte dokonalost hned. Každá změna prostředí znamená nový „level“ obtížnosti. Ale s trpělivostí a opakováním se z vašeho štěněte stane sebevědomý pes, který bude reagovat i v těch nejrušnějších situacích.
Pamlsky a hračky jako pomocníci při tréninku
Správná motivace je při výchově štěněte naprosto klíčová. A co funguje lépe než chutná odměna? V začátcích se nebojte používat pamlsky často – pomáhají štěněti rychleji pochopit, co po něm chcete, a udržet jeho pozornost.
✔ Vyzkoušet můžete třeba Akinu pamlsky pro štěňata, které jsou speciálně navržené pro malé psí jedlíky – měkké, voňavé a ideální do kapsy na procházku.
✔ Skvělým doplňkem jsou i hračky pro štěňata, které využijete nejen při hře, ale i jako odměnu při výcviku. Pokud má štěně oblíbenou hračku, můžete ji použít místo pamlsku – třeba při přivolání nebo za správně provedený povel.
Každý pes je jiný – někdo se nechá uplatit kouskem sušeného masa, jiný se rozběhne jen za míčkem. Všímejte si, co na vaše štěně funguje nejlépe, a využijte to ve svůj prospěch.
Krátce, často a zábavně
Štěně má krátkou pozornost a snadno se unaví – psychicky i fyzicky. Místo dlouhých tréninkových bloků si raději naplánujte více krátkých a hravých chvilek během dne. Třeba 5–10 minut dvakrát až třikrát denně úplně stačí.
Nenuťte štěně do cvičení, když už je unavené nebo nemá náladu. Učení by mělo být zábava, ne povinnost. Pokud ho „přetáhnete“ příliš, začne si spojovat trénink s nepříjemným pocitem a výsledek se může úplně obrátit proti vám.
Nebojte se vymýšlet i různá zpestření – například schovejte pamlsek pod kelímek, učte štěně obíhat stromy nebo si doma postavte malou překážkovou dráhu. Důležité je, aby vás to oba bavilo.
Každé štěně je jiné – dejte mu čas
Někdo zvládne „sedni“ za den, jiný potřebuje týden. A to je úplně v pořádku. Neexistuje žádný výcvikový harmonogram, který by muselo vaše štěně splnit do určitého věku. Srovnávání s jinými pejsky je zbytečné a často frustrující – jak pro vás, tak pro něj.
Důležité je, abyste si vybudovali vzájemný vztah, který stojí na důvěře, trpělivosti a respektu. Některá štěňata jsou učenlivá, jiná zas více tvrdohlavá nebo nejistá. Každý pes si nese jiný „batůžek“ a úkolem vás jako majitele je pochopit, co mu vyhovuje a jak se nejlépe učí.
Myslete na to, že výchova není sprint, ale maraton. Důležitější než rychlost je kvalita – a věřte, že i pomalejší cesta může vést k pevnému, krásnému vztahu se skvělým psím parťákem.
